Stavba klubovny 8.9.

Naše stará klubovna sloužila už přes 15 let a bylo vidět, že byla postavena velmi narychlo. Zadní stěna, která byla zhotovena ze starých dveří, byla shnilá. Zeď směrem k Rokytce byla prasklá v místě, kde byla “přilepená“ ke zdi hlavní klubovny, podlaha byla vyšlapaná a mnoho dalších věcí nebylo v pořádku. Původně jsme chtěli jenom podříznout a podezdít zadní dřevěnou stěnu, potom jsme plánovali podepření střechy a stavbu celé zadní zdi a “svázání“ zdi směrem k Rokytce a zdi hlavní klubovny pomocí vysekaných a vyzděných “kapes“. Nakonec to dopadlo tak, že jsme celou klubovnu rozbourali a postavili znovu. Na hřišti Slavoje se konala v letošním roce obvodní spartakiáda a celé hřiště se upravovalo. Z peněz na rekonstrukce nám naše tělovýchovná jednota koupila materiál a na nás bylo, abychom stavbu provedli. Stavbu odborně vedl Ilych, ale protože měl málo času a nemohl se zúčastnit všech brigád, osvojili si mnoho z umění zednického i ostatní. Začali jsme 8.9. 1985, klubovnu jsme vyklidili a věci uložili do velké klubovny. Odtud jsme je časem museli přestěhovat do buňky záchodové, protože ve velké klubovně překáželi rekonstrukci, která tam také probíhala. Zatím už druhá polovina pracovníků bourala střechu. Sotva s tím byli hotovi, zbourali jsme zdi, materiál srovnali a začali jsme hloubit výkop pro základy.

Potom jsme stloukli šalování na základy a do večera jsme ještě namíchali beton a šalování jsme naplnili. Příští sobotu byl výlet do Čisovic a v neděli po něm jsme se opět sešli na staveništi. Bylo to 15.9. 1985. Do večera jsme postavili zeď a zasadili okenní rámy. Betonový základ jsme natřeli izolačním nátěrem a pokryli lepenkou. Měly se nad ně už dávat jenom překlady a tu jsme zjistili, že hlavní zedník stavbyvedoucí Ilych špatně vyměřil výšku oken a navážeme-li naši střechu na střechu hlavní klubovny, znamená to, že trámy budou ležet přímo na okenních rámech. To nás moc nepotěšilo.

Bylo vytvořeno několik teorií, jak trámy podepřít, aby neleželi na okenních rámech, ale ve středu Vašek zašel do klubovny a okna vyboural, a tak bylo rozhodnuto, že je usadíme o něco níž a vše bude v pořádku. Mezitím jsme se dozvěděli, že naše okna přijdou do velké klubovny a my že dostaneme okna o 30 cm širší. Širší okna jsou dobrá věc, ale vzhledem k tomu, že zeď stála i s mezerami na užší okna, velkou radost jsme z nich neměli. Další dva týdny jsme v klubovně nepracovali. Připravovali jsme sraz turistických oddílů v Kokořínském dole a pořádali jsme ho. Ve stavbě jsme pokračovali 12.10. 1985. Ten den jsme usadili nová okna a udělali na nimi překlady z ocelových úhelníků a cihel. Stavěli jsme také stěnu směrem k Rokytce. Rozhodli jsme se totiž, že i v ní bude okno, a když jsme pro něj vysekali díru a u hlavní klubovny vysekali “kapsy“ na zpevnění této zdi, skoro celá nám spadla. V neděli 13.10. 1985 jsme na této zdi udělali nad oknem překlad, zeď dokončili a začali jsme usazovat střešní trámy. Končili jsme toho dne mimořádně brzo – už asi ve 4 hodiny odpoledne a všechny trámy byly na místě a prostor mezi nimi byl vyzděn. Za týden 19.10. 1985 byla pracovní sobota. Odpoledne jsme se sešli, jak to nejdříve šlo. Měli jsme štěstí. Celé dopoledne totiž pršelo a my měli v plánu dělat střechu. Takže to vypadalo špatně.

Ale asi ve 3 hodiny pršet přestalo a dokonce svítilo sluníčko. Pracovali jsme dlouho do noci – končili jsme až po desáté hodině večer. To už byla tma, a proto jsme pracovali za světla lamp. Zapojili jsme také techniku – pilu na vrtačce, kterou jsme přiřezávali prkna. V neděli ráno jsme už zase byli v klubovně a dělali jsme střešní krytinu. Střechu jsme natírali gumoasfaltem a na to přinesl Mykš znamenitý vynález – váleček, kterým se na lodích natírají paluby. Za pomoci tohoto přístroje jsme skončili se střechou tak brzo, že jsme mohli ještě jít na pole nad Čihadla a tam závodit v letu draků. Nová střecha tvoří jednu rovinu se střechou hlavní klubovny a místa, kde na sebe stará a nová střecha navazují, jsou navíc kryta pásky plechu. Nemělo by tedy stávat tak, jako dříve, že v místě spoje kde byla výška střech různá a schod byl překryt pouze dehtovým papírem, ničím nepodložený, se tento papír často porušil (většinou ho někdo prošlápl) a do klubovny teklo. Dnes byly též zazděny dveře do hlavní klubovny. Souvisí to s tím, že tam, kde byly v hlavní klubovně dveře, bude okno, z malé klubovničky, do které se vcházelo z hlavní klubovny, bude předsíň, vchod do klubovny bude zvenku od nové silnice (dříve Rokytky) a z této předsíně se bude chodit i do naší klubovny. V místě, kde budeme mít nové dveře, jsme prosekali úzkou štěrbinu ve výšce futra a usadili jsme překlad, který bude nade dveřmi. S těmito pracemi nám pomáhal náš host – Pavel Sobolík z KEVFMFFUK, s ním pracoval Čéča.

Staré dveře do hlavní klubovny zazdili tak dokonale, že při pozdějším nahazování ze strany hlavní klubovny, museli naši kolegové, kteří upravují hlavní klubovnu a dělají i nové venkovní dveře (Vlaďa Husák, Zdeněk Škop a další), nahazovat vrstvu malty více než 5-ti centimetrovou. Ve středu 23.10. 1985 se v klubovně sešli Mykš a Vašek, pod novým překladem probourali díru a zazdili futro dveří.

Tuto pěknou práci skončili asi v 10 hodin večer, a když se obdivovali svému dílu, zjistili, že jim futro utíká asi o 2 až 3 centimetry na stranu.

Shodli se ale, že „se to ztratí“. Ale Vaška to večer začalo natolik štvát, že druhý den utekl z práce a futro předělal. Když potom v sobotu vyrazili prkno, kterým bylo futro rozepřeno, futro se vyboulilo dovnitř a pořádně ho zpevnil až Tonda Fejfar (MFFUK), který ho provrtal v poloviční výšce, nasunul do děr šrouby, k nim z druhé strany přitáhl plechové háky a ty zabetonoval do zdi.
V sobotu 26.10 1985 jsme chtěli nahazovat. Proto jsme se v pátek předtím sešli v klubovně, celou klubovnu jsme vyklidili od suti a zbytků po hrubé stavbě a potom jsme do nových zdí zasekali elektrické krabice a natahali jsme a na zeď připevnili kabely. V sobotu jsme od rána byli v klubovně. Bylo sychravo a věděli jsme, že malta bude špatně tuhnout. Navíc ještě asi v půl desáté nebyl hlavní zedník Ilych na stavbě. Bezňák tedy zašel domů pro Favorita, že dojede do Satalic a zjistí co s ním je. Zatím Ilych přišel. Pan Klíma (Bezňákův tatínek) a pan Kara dělali sklep a když se dozvěděli o našich potížích, přišli nám poradit. Poradili nám důkladně – když asi ve 3 hodiny odcházeli, byla skoro celá klubovna nahozená. Díky jim jsme mohli asi v 6 hodin práci ukončit.
V neděli 27.10. 1985 jsme některá místa doopravili a udělali jsme prozatímní podlahu. Bohužel jsme neměli dost materiálu, času ani sil na udělání podlahy definitivní. Proto jsme jenom zalili největší díry betonem a povrch celé podlahy zpevnili betonovou mazanicí.

V pátek 1.11. 1985 jsme donesli do klubovny hromadu krabic z hloubětínské drogerie a pokryli jsme jimi podlahu. Potom jsme postavili kamna, zatopili a zapojili jsme v klubovně elektřinu. V sobotu pobyli v klubovně Vašek, Mech a Jitka od rána až asi do 11 večera.

Z prken, která nám opatřil pan Hájek (Vodníkův tatínek), udělali okenice, přišroubovali na ně panty a pomocí hmoždinek je připevnili na zdi. V neděli 3.11. 1985 se v práci pokračovalo. Na okenice se dělalo zavírání. Když bylo toto hotovo, rozešli jsme se domů. 10.11. 1985 (neděle po výletě na Zlenice) jsme vyštukovali zdi – v této činnosti vynikla hlavně Jitka a klubovnu jsme mohutně nabílili vápnem.

Další pátek 15.11. 1985 Mech, Davy a Uzlík vymalovali Primalexem, potom jsme do klubovny nanosili nábytek a začali jsme novou klubovnu používat. Ještě nás čeká strop, podlaha, nahození klubovny zvenčí a mnoho další práce. Tu už můžeme dělat v průběhu roku. Hlavní je, že se máme kde scházet. Všichni jsme byli rádi, že je nejhorší práce hotova. Od prázdnin jsme soustředili všechny své síly na stavbu a to se odrazilo v činnosti oddílu. Mnoho důležitých věcí jsme museli odložit a tak nás teď čeká spoustu práce. Ale na druhé straně se ukázalo, jak si kdo dovede pro oddíl odepřít své pohodlí a mnoho z nás má nyní ke klubovně, kterou jsme si sami postavili, úplně jiný a myslím, že lepší vztah než k té staré, kterou nikdo z nynějších členů a vedoucích nestavěl.

(Zdroj: Kronika č. 10, přepsal Přezdívka)